Návrh je vyprávěním příběhu, který maximálně respektuje pořadí stanovené libretem. Drobné výjimky v rozmístění expozic jsou jen v části A, především z důvodu zachování a vhodného využití stávajících dřevin.

Sekce A se otevírá čtyřmi vstupy ve směrech přístupu z okolních expozic. Vedení tras je meandrovité. Hloubkové pohledy dovnitř sekce jsou vždy ukončené dominantní částí jednotlivých expozic. Stezky respektují výškové členění terénu a jako přirozené zkratky propojují sousedící křížení hlavních cest. Návštěvník je tak nenásilně vtažen do úvodní exteriérové části. Zimní ubikace jsou na podélných stěnách oboustranně prosklené. Ubikace působí méně hmotným dojmem. Zároveň jsou tak zajištěné pohledy do zadních částí expozic. To zásadně mění možnosti zimního a letního provozu. Trasy nezůstávají prázdné v zimě (zimní expozice vzdálena od hrany cesty), a nebo plné v létě (zimní ubikace přilehlá ke stezce uzavírá pohled do výběhu zadní stěnou). Kratší stěny ubikací jsou kryty kameny, násypy vegetací, kmeny stromů a zevnitř kašírovanými povrchy stěn napodobující přirozené prostředí výskytu vždy podle obyvatele. Dělící konstrukce mezi výběhem a komunikací respektuje požadavky libreta a je doplněna kmeny stromů se zapěstovanými kontejnery s pnoucími a plazivými rostlinami, které jsou využity i na kratších stranách ubikací a na okrajích střech.
Celkové oddělení sekce na všech stranách od okolních expozic je tvořeno pomocnými lanovými prvky se zahuštěnou sítí s osázením popínavými opadavými rostlinami (prosvětlení areálu v zimě). Na severní hranici je separace navržena z vyplétaného dřevěného nebo proutěného lomenicového roštu, který bude pokryt plazivkami a popínavými rostlinami a částečně nahozen hliněnou omítkou napodobující stratigrafii odplaveného nebo sesutého břehu řeky, obdobně jako na vnitřní straně severní stěny sekce E. 

Hlavní vstup do vnitřní expozice je umístěn v těžišti celého území na úrovni 1np v severovýchodním části pavilónu. Poblíž se také nacházejí vstupy a výstupy z horní části Amazonie v 2np situované kolem baru s občerstvením a sociálního zázemí.
Jako kontrapunkt k následujícím vnitřním sekcím byla umístěna expozice 1 sekce A (lama vikuňa, nandu darwinův, mara stepní) představující oblast altiplana a puny (kaktusy a puje), vedle vstupu do vnitřních expozic deštného pralesa. Lze tak jednoznačněji navázat linie souvisejících edukativních programů viz. níže.

Sekce B:
Pěšina procházející deštným pralesem je umístěna zásadně ve středu mezi jednotlivými expozicemi uvnitř dění. Trasa je vedena už pouze v jediném směru přes předsálí s bazény Viktorií královských s ostnáky po obou stranách. Dále přechází do společné části expozic 1-9, 12-17 obklopené akvárii a semi-akvárii a terárii. Podlaha je pororoštová prosypaná jemným plaveným pískem. Strop a stěny jsou kašírovány do podoby skal, říčního břehu pod hladinou a nad ní a postupně přechází do podoby kmenů stromů s deskovými kořeny, v nádržích pak s chůdovými např. cekropie, liánami. Kulisy jsou v maximální možné míře vybaveny osazením živé flory např. broméliemy, kapradinami, bylinnými liánami a škrtiči epifyty a hemiepifyty.
Podobné vybavení osazením a kašírovanými konstrukcemi pokračuje i v dalších částech prosvětleného palouku (expozice 18-25), který je průchozí voliérou s oddělenými voliérami drobných ptáků a opic hustě vybavený nízkými stromy a suchými kmeny. Rošt se v tomto místě zvedá a nabízí pohled na povstávající zárodky nového deštného lesa ve spodním keřovém a přízemním patře deštného lesa (info: banka semenáčků, průkopnické druhy, klimax). Před sebou vidí návštěvník v kaskádě vodopádu (3 části) kajmany, ke kterým lze vystoupat po krátké rampě. Trasa se ve střední části sekce B v zalomení rozšířila a nyní klesá pod kajmanem v horní sekci vodopádů a podél dracény do noční expozice směrem k sekci C. Střední část sekce B představující polom v nížinném deštném nezaplavovaném lese (tierra firme) přechází do následující sekce C sezóně zaplavovaného lesa a mokřadního lesa  (aquajal). Tato provázanost je relevantní pro možné umístění informačních panelů vztahujících se k prostředí, kde obyvatelé expozic žijí. Lze tak vyprávět souběžný příběh s botanickou a ekologickou tématikou. U některých expozic se nabízí volitelné umístění haptických a obrazových senzorů s audio výkladem pro nevidomé nebo děti. 

Sekce C:
Polykarbonátový tunel se rozšiřuje a nabízí v celé délce pohledy zpoza hladiny na kapustňáky, arapaimy a kolosomy. Podél zadní podélné stěny se nacházejí kamenné pískovcové lavice pro pozorování v záklonu. Naproti ve stěně je průchod do pravotočivé rampy s hustým pochozím roštem, která krouží kolem doprovodného motivu celé expozice - krále stromů (deskové a chůdové kořeny, které jsou propletené svazky lián). Rampa překonávající jeden a půl patra je navíc pokračuje o jednu otáčku, ke stanovišti pro pozorování ptáků a bazénů z nadhledu. Konstrukce rampy je ve spodní části samonosná v horní zavěšená. Rampa slouží současně jako nenásilné prostorové vymezení jednotlivých expozic a zároveň jako konstrukce působící proti vodorovným silám vodního sloupce. Celá sekce C  je rozdělena na dvě části: zaplavený les, který přechází přes stěnu s vodopádem padajícím do tůně určené pro brodivé ptáky, v hustě zarostlou mýtinu. Bazény kapustňáka a jaguára na sebe přímo navazují a jsou odděleny skalnatým výběžkem. Za stávající betonovou stěnou, v západní části, je umístěn odstavný bazén pro kapustňáka. Po vystoupání po rampě návštěvník prochází do následující sekce.

Sekce E:
Prostor je zastřešen průhlednou (v části průsvitnou) střechou a místně stíněn. Vybrané prvky stínění je možné provést s dálkovou regulací. Sekce je osázena odolnějšími typy rostlin a dřevin (min. teplota 18°C) a doplněn kmeny stromů a kamenů. Zhruba v jedné třetině plochy sekce je umístěn bazén představující slepé rameno řeky po opadnutí záplav. Přes hladinu procházejí dvě lávky. Jedna mezi ostrovy s uakari a druhá podél severní stěny s minerálními lizy ptáků. Cesta se uprostřed dispozice haly větví na průchodnou trasu k dalším expozicím přes sekci D a ve druhém směru do amazonské vesnice s tropickým barem a občerstvením. Vesnice je naznačena tradičními kolovými stavbami. Zde expozice končí občerstvením a výstavou instalovanou uvnitř baru a na okolních vnějších stěnách. Dominantní téma je vztah člověka a deštného pralesa. Tuto výstavu je vhodné tématicky měnit v průběhu sezóny (poslední domorodé kmeny, kácení deštných pralesů, terra preta a zaniklé kultury, náboženské představy a rostliny – Santo Daime apod.). Téma dále rozvíjejí v blízkosti vysázené odolnější druhy kulturních stromů (např. juvie, kaučukovník), deštného pralesa nebo jiné druhy související s činností člověka (průmyslově zpracovávané dřeviny). Bar je v podstatě belvedérem s výhledem do vnitřní části expozice (E) a současně výhledem na počátek cesty do sekce A. Cestovatel se tak vrací na počátek a zde expozice končí.    

Sekce D je oboustranně průchozí. V druhém směru umožňuje zkrácení cesty do severní části zoo. Při sestupu ze sekce E návštěvník klesá do přírodního amfiteátru v severozápadním rohu území, odkud může pozorovat jaguára a pekari v jedné rozdělené nádrži. Voliéry ohraničující prostor výběhu jaguára jsou tvořeny pletenými ocelovými sítěmi, které jsou vynesené na subtilních ocelových zinkovaných sloupech. Návštěvník opouští Amazonii podél částečně prosklené nádrže jaguára.

Autoři
Vratislav Ansorge
Marek Topič