Jednoduchá centrální hmota bez pevných hran (vyhraněnosti k okolí) se zdá být snad jedinou smysluplnou odpovědí na otázku, co ještě unese dané místo. Blízké okolí, omezení územního plánu a v neposlední řadě zachování charakteru a výrazu skoro symetrického objektu vily, neumožňuje příznivé řešení přímé přístavby. Sousedství s budovou panelové bytové výstavby, která jako memento doby výmluvně dokresluje situaci, ještě více znesnadňuje snahu o uchopení lokality.

Hlavní sál jako pevný střed, umisťujeme do centra dispozice (učebna hudebního oboru). Zbývající učebny a provozní prostory jej obklopují (učebna výtvarného a tanečního oboru, administrativa a vstup se zázemím). Z foyer lze přímo vstoupit do jednotlivých učeben oborů. Obdobně je propojeno zázemí pedagogů v protilehlé části objektu (administrativa). Tyto místnosti jsou od hlavního sálu odděleny vlastním provozním zázemím:

Výtvarný obor je oddělen skladem materiálů a nábytku, taneční obor šatnou a skladem náčiní,
akustické panely skrývají sklad mobiliáře a praktikáblů (hudební obor – hlavní sál); administrativa je oddělena servisním vstupem na galerii v 2NP, kuchyňkou a příruční skladem, foyer oddělují prostory toalet, šaten a úklidu.

Koncept je založen na sjednocení dvou hmot, tvrdé kubické a měkké oválné, a zároveň na rozdělení vnitřních objemů vložením jedné hmoty do druhé. Tímto způsobem jsou vytvořeny hlavní provozní prostory a osově-symetrické vztahy mezi nimi. Vektory světových stran vymezují vstupy a vertikální osa centrálního sálu symbolicky propojuje nebe se zemí.

Půdorysný otisk provozních vazeb má tvar kruhu a kříže, symbolu světa. Osově umístěné enfilády vstupů propojují centrální sál se všemi hlavními místnostmi. Každá učebna má přímé spojení s místností společného zázemí oborů (administrativy) a se vstupem. Hlavní sál lze obejít od vstupu přes místnosti oborů a zázemí. Asymetrické řešení objemů pomáhá rozlišit, co je vpravo a vlevo, vpředu a vzadu.

autoři
Vratislav Ansorge
Marek Topič